12.2.2009

Ceny Anno 2009 - diváci televize Nova zvolili mužem roku herce Martina Dejdara. Nikdy neposlouchal heavy metal. Nenosil na bundě pentagramy. Neukusoval hlavičky živým holubicím. A bylo to chyba, protože metalisti jsou sexy. Teprve před půl rokem se stal Martin Dejdar máničkou Ozzákem ze sitkomu Comeback, ale rázem je zase nejpopulárnějším televizním hercem. A už brzy se mu možná pokloní i skutečný Ozzy Osbourne.

Jaká je vaše nejoblíbenější píseň od Ozzyho Osbourna nebo od jeho skupiny Black Sabbath?
A víte, že si na jméno z fleku nevzpomenu? Asi proto, že jsem k tvrdému metalu donedávna neměl vztah.

Na jaké koncerty jste chodil coby mladík z Chrasti u Chrudimi?
Poprvé jsem byl na koncertě až na gymplu a byly to tehdejší popové hvězdy – živě jsem viděl Michala Davida, Víťu Vávru, Olympiky, když měli desku Ulice, dokonce i slavnou východoněmeckou kapelu Puhdys, úžasný bigbít...

To je, panečku, revolta! Nosil jste aspoň holinky naruby? Zapíchl jste si někdy kohoutí hnát do huby?
Tohle mě minulo. Neprošel jsem obdobím vzdoru.

Tak aspoň teplej rum jste pil, i když jste potom blil?
Jo, ožíračky byly, i když se nemusel pít zrovna rum.

Co hořelo, to jste vyhulil?
Já vím, kam míříte, citujete z písně Visacího zámku. Ale odpovím: než jsem přišel do Prahy na DAMU, nekouřil jsem vůbec. V Chrasti jsem dělal deset let gymnastiku, hrál tenis, závodil v orientačním běhu, chodil do tanečního souboru, takže jsem měl jiné starosti než přemýšlet o extravagancích. Navíc – militantní vyhraněnost se mi vždycky protivila, takže byste na mně žádnou známku punku nenašel.

Správně, citoval jsem Visací zámek. Nedávno jste si v převleku za Ozzáka zazpíval před tisícovkou jeho fanoušků právě tenhle hit: "Holinky nosil vždycky naruby – myslel si, že je to známka punku..."
To byl koncert! Maso! Podobný úspěch jsem nikdy nezažil... Přitom jsem se zpočátku bál, protože kdybych přišel mezi ty pankáče jenom jako Martin Dejdar, tak by po mně nejspíš vrhali půllitry. Byl jsem podělanej až za ušima, co se bude dít, až vejdu na pódium, protože herec už po letech zná svoje publikum; ví, komu se může líbit. A já jsem si byl jistý, že Martin Dejdar nezapadá do vkusu fanouška Visáčů.

Jenomže oni nakonec všichni řvali nadšením...
Celé to je absurdní – ten úspěch jsem nesklidil já, ale Ozzák. Lidi netleskali Martinu Dejdarovi, oni byli nadšení z fiktivní figury, kterou jsme vytvořili teprve před pár měsíci. A tehdy jsem si uvědomil, že bych klidně mohl žít dvojím životem – přes den jako Dejdar, večer jako Ozzák, protože ty dvě figury jsou tak odlišné, že si nás lidi vůbec nespojujou. Ale stejně byl pro mě ten koncert nevídaným zážitkem.

Znal jste Visací zámek už předtím?
Známe se dlouho, protože jsme spolu kdysi strávili týden v Chicagu, na který taky nezapomenu. Jistý Petr Syrovátko tam pořádal vystoupení českých umělců a jednou pozval jak mě, tak i Visáče. Jenomže on tehdy vůbec nezvládal organizaci, kapela třeba trčela na letišti celý den, nedostali jsme zaplaceno, hrůza, a mně ten chlap navíc zařídil vystoupení na páteční sedmou večerní, ačkoliv ve Státech všichni do osmi makaj, a tak nebyla v klubu pro šest set lidí ani noha – nikdo. A v té chvíli se mi ta groteska začala tak líbit, že jsem řekl nevadí, mám smlouvu, jdu vystupovat. Seděli tam jenom nebozí staří pankáči z Visacího zámku a od baru čuměli, jak je dvě hodiny bavím – no strašná sranda. Porno jsem synovi zakázal

Kdy vám došlo, že se stala postava metalisty Ozzáka výraznou součástí české popkultury?
Asi po čtvrtém díle Comebacku. Kamkoli jsem přijel, lidi mě najednou začali zdravit paroháčem na zdvižené pravé pěsti. Přátelsky na mě volali "Nazdar, Ozzáku!", a tak jsem si říkal: Ty bláho, oni to znaj... Začal jsem chápat, že má ta postava úspěch, i když ji hraje Dejdar, který je ve skutečnosti úplně jiný, takže je to pro něj vlastně protiúkol.

Martin Dejdar v pěti číslech

25 - Tolik herců se na konci roku 2007 ucházelo o roli Ozzáka. Dejdar byl jasně nejlepší, ale Nova ho moc nechtěla. Musel se uspořádat další casting – a zase byl nejlepší.
1968 - Byly mu tři roky. Koukal se z okna dětského pokoje v Hroubovicích na protější kopec, kde jezdily ruské tanky – a netušil, o co jde. "Na malém městě žádný odboj nebyl, doma se debaty na tohle téma nevedly."
1 000 - Už tisíckrát po něm lidé chtěli, aby se zasmál jako Bart Simpson, kterého od počátku dabuje.
22 - Tak dlouho už je členem pražského Studia Ypsilon. Hostovat tam začal při studiu čtvrtého ročníku na DAMU.
2 - Děti má dvě, desetiletého Matěje a tříletou Sáru. Byl u obou porodů a doporučuje, aby chlapi k porodu šli.

Proč všichni hospodského povaleče Ozzáka tolik milují?
Fakt nevím, ale celý Comeback je vtipný. Ten sitkom vlastně nemá jiné ambice než člověka pobavit ostřejším, někdy až černým humorem, a nic takového se dnes nevysílá – když se v současných českých seriálech objeví fór, tak to je zázrak. Nejspíš v tomhle tkví náš úspěch... A konkrétně Ozzáka byl dlouho problém vytvořit, nevěděli jsme, jaký má být: Magor? Úplnej idiot? Nakonec jsme přišli na to, že musí být lidem sympatický, takže to není žádnej zlej blb, ale až hrabalovsky hodný strýček Pepin.

Znáte podobné typy ze svého okolí?
Ozzákovi je podobný kámoš mého švagra, říká se mu Héva – správnej týpek, dlouhovlasej, docela ortodoxní stárnoucí rocker. A ten mi udělal velikánskou radost. Viděl Comeback, líbilo se mu to, a protože je šikovnej, vyrobil mi originál stříbrný prsten s lebkou; taková pocta!

Vy osobně nemáte s postavou Ozzáka společného opravdu vůbec nic?
Možná tři věci. Nejsem zlej. Mám rád lidi. A taky mám rád pivo.

Umíte otevřít lahváče zubama?
Zuby jsou jediné, čím to dělat odmítám. Ale na střední škole jsme měli praxi u zedníků, kde jsme se museli naučit otevírat flašky veškerým jejich náčiním. Cihlou, lopatou, kladivem... zednickou lžící je to nejjednodušší.

Za jak dlouho se v maskérně změníte ze štíhlého kudrnáče Dejdara v bachratou máničku Ozzáka?
Dnes už nám stačí takových dvacet minut. Ze všeho nejtěžší je přilepit paruku, protože moje vlastní vlasy jsou vzpurný; to lepení přímo nesnáším. Jenomže před třetí sérií Zdivočelé země jsem se s režisérem Hynkem Bočanem domluvil, že než abych si lepil vousy, nechám se radši zarůst, a to bylo ještě stokrát horší – ani za rok jsem si na plnovous nezvykl a byl jsem z něj nepříčetnej... Mimochodem, co myslíte, že je základním bodem Ozzákovy masky? Co mě změní natolik, že mě nepoznají ani moji známí?

Nevím, to panděro?
Knír! Za všechno může ten knír, představte si. Můžu mít na sobě všechno ostatní, ale pořád jsem Dejdar. A jakmile mi maskérka nalepí knír, už Dejdar nejsem; tak výrazný to je rys.


Ozzák vlastně pořád chlastá pivo – co v těch lahvích máte ve skutečnosti?
Birelly, dám jich i dvanáct za natáčecí den. Někdy s tím začínáme v šest ráno, a pak je to hustý... Navíc se mi pořád stává, že když se napiju plnýho, tak lahváč vypění, což jsou takové zrádnosti, které by dopředu nikoho nenapadly. Ty se musí vychytat až během natáčení.

Nemohl byste pít vodu?
To by bylo mnohem horší – umíte si představit, že byste vypil pět litrů vody?!

Uznávám, hloupá otázka. Ale ten váš Comeback je dost odvážný, nemyslíte? Třeba před týdnem tam důchodce zmlátil plešaté chlapy, kteří šli na onkologii...
... o tomhle fóru se polemizovalo hodně, ale shodli jsme se, že má zůstat. Tak si ten děda spletl skinheady s pacienty, kteří mají rakovinu – no a co?

Mě to baví, ale vy máte děti. Přemýšlíte o tom, jestli není pro vašeho desetiletého syna Comeback ostrý až příliš?
Jasně, občas jo. Hlavně u dílu s pornáčema, ve kterém si Ozzák pořídil místo Bergmanových filmů omylem péčka. To jsem si říkal, hergot, mám ho na to nechat koukat?

A?
Poslal jsem ho spát.

Dobře jste udělal.
Ale nějak jsem si neuvědomil, že vlastně každý díl nahráváme, takže se na to podíval druhý den.

Je na vás, chlapeček, hrdý?
Spíš se občas stydí, nesnáší popularitu. Minulou neděli mělo naše hokejové mužstvo zápas ve Skuči, a Mates už hraje s náma. Přišla tam parta dvanáctiletejch holek, které ječely, že se jim musí podepsat a že se s ním chtějí vyfotit, z čehož byl, chudák, v šoku. Půl hodiny stál ve sprše, kde jindy stráví tři vteřiny. Říkám mu, "hele, tady už nestůj, nerozpustíš se, neodtečeš kanálem, nedá se nic dělat, budeš se na ty holky hezky usmívat a podepíšeš se". Třásly se mu ruce, ale nakonec křest ohněm přežil. Heparin pro Marka Ebena

Hlavně díky Ozzákovi jste se letos stal nejpopulárnější tváří Novy. A mě to celkem překvapilo.
A mě? Mě to šokovalo! Jasně, už od zkoušky jsem čul, že se něco stane, ale myslel jsem, že nějakou cenu dostane Comeback. Pořadatelé mě oslovili, abych předal cenu za nejlepší film, tak jsem říkal, "dobře, ale nechám si u vás kabát a hned po předávání vypadnu, musím letět, moje hokejový mužstvo má trénink..." A oni po sobě začali koukat, že tam rozhodně musím zůstat a kdesi cosi – to už bylo podezřelý. Opravdu jsem myslel, že teda Comeback vyhraje, ale nakonec zaznělo v jiné kategorii moje jméno, a to jsem byl hodně překvapenej.

Má taková cena nějaký význam pro další kariéru?
Potěšila mě moc, ale po svých zkušenostech už cenám nepřikládám žádnou váhu. Jó, kdyby mi bylo dvacet... Ale už je mi čtyřiačtyřicet a vzpomínám, jak jsem dostal Českého lva za film Učitel tance. Tehdy jsem čekal hromadu dalších nabídek, ale dlouhá léta se vůbec nic nedělo. A tak jsem teď opravdu nepočítal, že budu muset od zítřka odmítat spousty hrnoucích se nabídek.

Stejně myslím, že byste měl být za roli Ozzáka vděčný, protože vás po delší době vykopla zase do úplné herecké špičky...
Jasně, za Ozzáka bych asi vděčný být měl, mám ho rád. Ale zároveň jsem natočil třeba dvaatřicet dílů Zdivočelé země a na obrazovce jsem byl vždycky. Teda kromě jednoho roku, kdy jsem pracoval velmi málo.

Kdy to bylo?
Kolem roku 2003.

Jak jste se tehdy cítil?
Jaký může mít pocit herec bez práce? Že stojí za prd. Že o něj nikdo nestojí. Že už nikdo nezavolá. V tomhle je herecká profese šílená, protože já ani dnes nevím, co bude zítra. Někdo třeba rozhodne, že Comeback skončí už v červnu, a co budu dělat? Nevím. Pořád mám tak trochu strach.

No dobře, ale odbočili jsme – vy tedy Comeback nevnímáte jako svůj comeback?
Ozzákovi vděčím za to, že mi znovu přinesl opravdu velkou popularitu, ale zase – populární není Martin Dejdar, ale on, Ozzák. Vlastně je to podobné, jako když dabuju Barta Simpsona – jsem jenom interpretem někoho jiného... A vrátím se ještě k té Zdivočelé zemi, ke své roli Maděry – ta je z určitého hlediska daleko důležitější, protože nese veliké poselství. Poprvé přesně ukazuje, jaké to u nás od války bylo, jak se k sobě lidi chovali. Je to daleko kontroverznější seriál, je proti bolševismu, je proti komunistům, kteří jsou k té době pořád ještě loajální a nadávají, že si ve Zdivočelé zemi vymýšlíme, což je děsivé... Zato Comeback lidi rozesměje – a já jsem šťastný, že hraju tam i tam.

ŘÍKÁ SE O NĚM, ŽE TRPÍ DEPRESEMI
Někdy mívá splíny, ale rozhodně ne v době, kdy je dost práce – a té má dnes Martin Dejdar tolik, že jsme dvě hodiny pro rozhovor hledali několik týdnů. Raduje se, že se teď nemusí bát o práci, protože Comeback už je naplánovaný do podzimu a za rok Dejdar vyjede na koni do čtvrté série Zdivočelé země. Má prostě dobré období – když jsem potkal na stadionu Bohemians 1905 tvůrce Comebacku, tak se mezi řečí zmínili, že je s Dejdarem radost pracovat. Jako primadona se prý rozhodně nechová. A při rozhovoru byl stejný.

Opravdu, vypadáte spokojeně.
Čím jsem starší, tím jsem uvolněnější. Ale jeden velký problém mám – nemůžu se smířit s tím, jak nerovný zápas vedeme s bulvárem.

Panenko skákavá, tohle mi nevyprávějte, o tom mluví každý... Jedině kdyby to byla historka aspoň trochu vtipná.
Je hrozná! Kolega Pavel Nový nám strašně onemocněl, ochrnul, a tak jsme za ním chodili do nemocnice. S naším hokejovým mužstvem jsme ho pak poprvé vzali i ven, na vozíku s náma jezdil na zápasy, byl šťastnej, ale pak nějaká nána z bulváru napsala, že se k němu chovám jako hajzl, což jsem nemohl za živýho boha vydejchat.

Jak na to přišla, nána?
Protože my jsme si s Pavlem pořád posílali esemesky, a on nám jednou do divadla napsal, že už udělal první krok z postele. Jenomže v divadle nemůžete počítat s nějakým velkým soucitem, tam jede tvrdej humor, a tak jsme mu odepsali: "Koho to zajímá, ty kriple?" V další části esemesky samozřejmě stálo, že se pro něj v pátek stavíme a pojedeme na zápas, ale Pavel to někde vyprávěl jako vtip a ta dámička ze mě udělala největší svini.

Náhodou, to je celkem dobrý příběh. Alespoň dokazuje, že máte černý humor opravdu rád.
Protože sranda je lepší než velký soucit. Mám ještě jeden příklad, starý pár dnů – Marka Ebena odvezli s trombózou do nemocnice, tak jsme mu hned psali, že se v divadle stavil nějakej pan ošetřovatel Zelenka, že je to odborník na ředění krve, který má výborné zkušenosti s heparinem, tak jestli ho tam za ním máme poslat... A Marek odepsal, že je sám sobě svým Zelenkou, protože si to píchá osobně, takže nikoho posílat nemusíme. Chápete? Když jsou spolu herci dvacet let v jedné šatně, tak už se baví svým jazykem.

V divadle se vám daří, v televizi taky, ale jak si vysvětlujete, že vůbec nedostáváte role v celovečerních filmech?
Tak to nevím. Neumím vám odpovědět.

Z třetí řady seriálu Zdivočelá země - Martin DejdarVěříte, že se ještě někdy dočkáte alespoň nominace na Českého lva?
Samozřejmě, doufám v to. Pevně věřím, že zase něco přijde. Jenže zatím jsem většinou hrál v prvních filmech režisérů, kteří se pak stali slavnými, ale nikdy už si na mě nevzpomněli... Věřte mi, že pro to opravdu nemám vysvětlení – a nikdy se na to nikoho ptát nebudu.

Pokud už ve filmech nezazáříte, třeba budou jednou vaše nekrology nadepsány titulkem: "Ozzák odešel do metalového nebe."
Já bych se vůbec nezlobil, kdyby lidi i za pár desítek let věděli, kdo to ten Ozzák byl.

A kdybyste potkal na věčnosti Ozzyho Osbourna, nač se ho zeptáte?
Jestli znal Ozzáka. Ale myslím, že bychom se spolu mohli sejít ještě zaživa. Už brzy.

Počkejte – on si zahraje v Comebacku?
Pracujeme na tom, aby za mnou přišel do krámu s deskama. Opravdu. Nedělám si legraci.