Marcelka: Tak na poradu zase nepříde.

Tomáš: No jo Jaromír, on na to mluvení nikdy nebyl, je spíš ten typ zahrát a jít.

Marcelka: Nebo nehrát a utéct!

 

Tomáš: No to ty Jaromírovy klávesy, neuvědomil si, že nehrají ve výšce nad 1 000 metrů.

Marcelka: Kdyby aspoň nevyhazovaly pojistky!

 

Tomáš: Tak Marcelko nepřehánějte, já nevim co bude za problém Jablůnkov – město dětí.

Marcelka: Děti!

 

(Marcelka čte ze Světského kalendáře)

Marcelka: Jablůnkov: Chybná úvaha vlády v podpoře porodnosti zapříčinila, že dnes v této obci připadá 14 dětí na jednoho obyvatele, včetně důchodců a dětí.

 

Jaromír: To byl nápad, dávat dětem klacky!!!

Marcelka: To byly mávátka.

Jaromír: Ale nemávali s nima, píchaly, bodaly…

 

(Tomáš s Marcelkou cinknou skleničkami a Ozzák přijde hned k nim)

Tomáš: Ozzák bohužel v poslední době pije ze spaní.

 

(Ozzák pije ze spaní, má nalito, stojí, ale spí)

Tomáš: Tak co, Jaromíre, napijem se?

Jaromír: Dopr…já nemam varhany!

Ozzák: Na to se napijem!

 

(Jaromír měl s Tomášem koncert v Jablůnkově – městě dětí a Jaromír si tam zapomněl varhany)

Jaromír: Blbí, blbí,…blbí…blbí, blbí kšeft!

Tomáš: Jaromíre, uklidni se.

Jaromír: Amatéři, podělaný!!!

Marcelka: Co tím myslíte?!

Tomáš: Určitě ty děti, některé měly ještě pleny.

 

(Jaromír vs. Marcelka v boji o vypočítávání chyb na koncertech)

Jaromír: Břehory nešly zásuvky, Chuchel nahnilej praktikábl, Klikov neměli pětikolí…

Tomáš: Jaromíre uklidni se!

Marcelka: Liščí Hora klávesy ste nezahrál ani notu, Masojedy klávesy ste vyhodil pojistky

v celý vesnici, koncert zrušen!!!!!!!!!!

Tomáš: Tak dost!!!!!!!!

 

(Ozzák pije ze spaní, je náměsíčný)

Ozzák: Že se ptáš, napiš to na bráchu, kočičko, jako dycky…

Marcelka: Ozzáku!!!!

 

(Marcelka telefonuje)

Marcelka: Ne! Ne!! Ne!!! Nebudu to říkat Velký náčelníku!!!

Tomáš: S kym ste to mluvila?

Marcelka: S Jablůnkovem, děti už zřejmě dobyly radnici!

 

Marcelka: Tak si halt bude muset Jaromír koupit klávesy jiné.

Tomáš: No to si nedovedu představit!

Marcelka: Ať si koupí takové, které nebudou vyhazovat proud v kaudiostymulátorech.

 

(Tomáš měl koncert v Jablůnkově – městě dětí)

Tomáš: No musíte uznat, že tam zmatek byl, no třeba jak nám ty holčičky zahákovaly auto švihadly!

 

(Ozzák přijde do obchodu)

Ozzák: Čus!

Tomáš: Ozzáku, máš průšvih!

Ozzák: …jo tohle…brácha, to je fakt dobrej kámoš! Včera přišel vo barák, při povodni a fakt neměl kam jít! Neboj, nezůstane tam dlouho…

Tomáš: Kde?!

Ozzák: No… na kanapy, hned jak se probudí, tak ho vyhodim!

Tomáš: Ozzáku, to je můj kamarád!

Ozzák: Ha, tys mi teda dal! Já už myslel, že sem ho včera vytáh z hospody a nepamatuju si to!

 

(Ozzák dostal od značky piva Husťan dárky, teď otevírá balík…)

Ozzák: Ty jo, lahváč!!! Zapalovač, kterým de votvírat pívo! Propiska, kterou de votvírat pívo! Kartáček zuby, kterým de votvírat pívo! Půůůůůůůlitr!!!

Marcelka: Tím de taky votvírat pívo?

Ozzák: Pochopitelně!

(Po té drobná ukázka)

 

Tomáš: Ozzáka sport nezajímá.

Ozzák: Zdržuje to vod pití!

 

Marcelka: Mohla bych si půjčit ty záznamy našich nejlepších fotbalových „úspěchů“?

Ozzák: Ne! Dostal sem to za 20 000 víček z lahváčů!!!

Tomáš: 20 000 tisíc!!

Ozzák: Jo, víš jaký to bylo votvírání!

 

Iva: Stejně nechápu, jak někdo nemůže umět hymnu.

Lexa: A na co jako? Vždycky, když se zpívá, tak se stačí postavit a otvírat pusu! Jako fotbalisti!

 

(Lexa neumí hymnu)

Lexa: Dyť už sem dostal trest od ředitele!

Iva: Lexo, tomu říkáš trest, naučit se hymnu, protože neumíš hymnu?

 

Simona:…navíc Fidlovačku zavřeli už v dva a osmdesátym, hygiena!

 

(Nápis na Ozzákově půllitru, výhra od piva Husťan)

Simona: „Tomu kdo nás živí, vděční zaměstnanci s rodinami.“ A nemělo  by tam být spíš jméno tvého bráchy?

Ozzák: Ten nevotvíral!

 

(Jaromír zapomněl na Tomášově koncertě klávesy)

Jaromír: Šimara, klávesy.

Ozzák: Ozzák, bicí!

 

(Ozzák strčil DVD do rádia)

Jaromír: DVD.

Ozzák: … … … co?

Jaromír: Dévédéčka se dávaj do pécéčka.

Ozzák: Ty seš z Moravy?!

 

(Ozzák sleduje DVD Nejlepší záznamy našich fotbalových úspěchů)

Ozzák: JOOOO!!!!!!!!!JOOOOOOOOOOOO!!!!!!!!!!!!JOOOOOOOOO…

Tomáš: Proč tak řval?!

Iva: Fibingerová má zlato.

Tomáš: Už zase?!

 

(Jaromír zapomněl na koncertě klávesy, Tomáš mu pořídil nové, teď je drží v rukou)

Tomáš: Jaromíre, mám pro tebe klávesy!

Jaromír: Kde? V krabici od asijskýho šuntu?

 

(Jaromír se usadil v Tomášově bytě, zapomněl na Tomášově koncertě klávesy)

Tomáš: Ozzáku, jak by asi bylo tobě, kdyby si navždycky přišel vo to, co máš nejradši?!

Ozzák: Jo! Že von čeká až tady bude Ivvušce vosumnáct a pak si ji vodvede, CO?!!!!

 

(Ozzák mluví o Jaromírovi)

Ozzák: …von je divnej, pije víno!

 

(Jaromír se usadil v Tomášově bytě)

Tomáš: Jíst nebudeš?

Jaromír: Ne!

Tomáš: Tak si aspoň pustíme televizi…

Hlas z televize: Už mi lásko není dvacet let…

 

Ozzák: GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tomáš: Skočím se za správcovou seřvat hned, ať si tím zejtra nekazim náladu.

 

(Lexa se naučil hymnu)

Iva: Dál to neumíš?

Lexa: Nejsem Mareš!

 

(Lexa se naučil hymnu)

Lexa: Ale nevim co znamená „v sadě skví“.

Iva: To znamená, že je v Nuslích jaro.

 

Tomáš: To nebyl Godháj, to byl Pribiliněc!

Iva: Co je Pribiliněc?

Tomáš: Co vy ste za generaci?!

Iva: Generace co nezná všechny salámi?!

 

(Z deníku Plesk! o Jablůnkově – městě dětí)

Nápis: Dáda v Jablůnkově: Vyjednávám mír.

 

Marcelka: Co ten koncert v pátek?

Tomáš: Pojedu jen s kytarou.

Marcelka: Do Frýtku? Tam každýho s kytarou srovnávají s Nohavicou!

 

Marcelka: Kamarád vám neokupuje byt a když mu něco koupíte, nehodí vám to za hlavu!

Tomáš: Máte pravdu, to dělá spíš bratr.

 

Simona: Kolovou neznám, ale znám limonádu s kolovou příchutí, ale to je hnus!

Ozzák: No to asi jo, všechno, co chutná jako kolo, musí bejt hnus!... … …Co je to limonáda?

 

Tomáš: Ale ty tvoje klávesy maj taky čudlíky?!

Jaromír: Ale tři!

Tomáš: To mi neříkej, to maj víc!

Jaromír: Ale fungujou jenom tři!

 

(Tomáš mluví o „kamarádovi“ Jaromírovi)

Tomáš: Myslím, že mě má raději než Zmoška.

 

(Dopis učitele z Jablůnkova – města dětí)

Marcelka: „Moc Vás prosím, páni umělci, nehněvejte se na děti. Zlobí – pravda, rostou jako proutí neřezané, ale mějte na paměti…, že je to naděje národa.“

 

Tomáš: A co Dáda?

Marcelka: Ta už je z toho venku, Michal Nesvadba zabavil třeťáky zvířátky z balónků a páťákům ukázala Jitka Molavcová Jojo.

Tomáš: A Julie?

(Marcelka otáčí hlavou, jak že ne)

 

Ozzák: Kde domov můj, kde domov můj…

Ozzák, Tomáš, Lexa: …voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách…

(Jaromír se chystá začít k tomu hrát na klávesy)

Ozzák, Tomáš, Lexa: …v sadě skví…

(Vypadla elektřina)

Tomáš: Jaromíre, nehceš zkusit ty YUMAHI?

Hlášky sepsal: Šimon – Erich Jelínek (Kolbenova)
E-mail: simon-erich@baa.cz